logo aSB

ad Sensum Bonum, z. s.
je nezisková organizace, založená za účelem pořádání kulturních akcí, přednášek a vydavatelských aktivit.

ad Sensum Bonum, z. s.
is a nonprofit organization founded for the purpose of organizing cultural events, lectures and publishing activities
.

 
o nás

8. 6. — 24. 6. 2015

Mezinárodní výstava v rámci festivalu Expozice nové hudby

Mimo-chodem, poslouchám

Místogalerie na půdě Domu Skleněná louka, Kounicova 23, Brno / Knihkupectví ArtMap

Autoři: Maria Blondeel, Michael Delia, HEyeRMEarS, Gen Ken Montgomery, Benjamin Patterson

 

Recyklovaná koláž instrukcí, návodů, receptů, partitur, konceptů, eventů a situací pro kolemjdoucí posluchače, zkompilovaná z poslechových kusů známých i neznámých umělců.

Recycled collage of the instructions, directives, recipes, scores, concepts, events and situations for the passing by listeners, compiled from the listening pieces by known and unknown artists.

Výstava je součástí festivalu Expozice nové hudby 2015.
The exhibition is a part of the “Exposition of New Music” festival 2015.

- - -

„Pečlivě poslouchat je mnohem důležitější než rozeznívat,“ řekl kdysi Alvin Lucier a třebaže sám rozezněl (resp. nechal za sebe rozeznít jiné) mnoho partitur, objektů, prostředí, situací a procesů, nikdy se vlastnímu audiofilnímu krédu nezpronevěřil. Kráčeje ve stopách Cageova velkorysého konceptu nového poslouchání, jenž se záhy stal estetickým i poetickým nástrojem a strategií zvukového umění v podobě, jaké ho známe dnes, Lucier rozezníval s vědomím, že pečlivé poslouchání není jenom čilé, ale též dekódující. Lidský sluch totiž není orientován pouze na nějaké audio-indexy, nýbrž se pokaždé usiluje ve slyšeném identifikovat nějaké symboly a tudíž poslouchat podle určitých kódů.

Nové poslouchání si vyžaduje interakci mezi zdrojem zvuku a posluchačem. V audiovizuální éře je nutné nahradit pasivní percepční návyky, které stále ještě přetrvávají z minulosti v civilizaci, jež byla stovky let orientována vizuálně, novou sensibilitou. Zvukové skulptury, zvuková prostředí, zvukové krajiny, zvukové procházky a dokonce zvuková ekologie jsou dnes všechno legitimní žánry a projevy uměleckých intermédií a jako takové jsou nemyslitelné bez empatického poslouchání.
Stejně jako se změnilo (a neustále mění) to, co posloucháme, změnily a mění se též způsoby, jako posloucháme. Podle Rolanda Barthese se opět vracíme k „panickému“ (dionýsovskému) způsobu poslouchání, které respektuje neznámé (to, co slyšíme, nikoli to, co chceme nebo bychom měli slyšet), nevědomé, nezáměrné, dezintegrované a polysémické. A mění (a zaměňují) a destabilizují se i role poslouchání; soudobé poslouchání už není arogantní anebo servilní, je aktivní nebo spíš interaktivní – je důsledkem „interaktivní hry touhy.“ Zkrátka, dnes už neposloucháme neměnné „pravdy“, stabilní významy či jasné direktivy, spíše svou pozornost zaměřujeme na proces a kanály, jimiž k nám formovaná a formulovaná poselství proudí, a zajímají nás též hluky a šumy, které je doprovázejí. Zejména umění zvýznamňuje tyto, donedávna patrně bezvýznamné aspekty komunikace a jejich amplifikací nutí subjekt ignorovat vnitřní hlasy a naslouchat hlasům vnější reality.

Aktivní poslouchání se děje a právě toto dění rozeznívá významy, jenž dlouho nebylo slyšet. Zároveň však musí být ostražité, jelikož se děje v prostředí, jenž mu není nakloněno. Agresivní bombardování všech našich smyslů, kterému jsou dnes naše dezorientované identity nepřetržitě vystavovány, oslabuje jejich imunitu. Citlivé poslouchání, aby vůbec mohlo čelit nesmyslné redundanci zvuků a informací, musí se stát selektivním posloucháním, jinak hrozí, že se nevinná sonofilie promění v rušivou sonofóbii. Výstava „Mimo-chodem, poslouchám“ je součástí festivalu Expozice nové hudby, který je letos věnován právě aktivnímu poslouchání a hudbě, která má být poslouchána a nikoliv pouze slyšena.

Kurátoři: Jozef Cseres, Viktor Pantůček

finissage výstavy 22. 6. 2015 s koncertem

http://www.mistogalerie.cz/95_Expozice_nove_hudby.html


30. 9. – 11. 12. 2014

Výstava:

Partitury / Scores

Jan ZUZIAK

Místogalerie na půdě Domu Skleněná louka, Kounicova 23, Brno

 

Nový cyklus grafických partitur brněnského výtvarníka Jana Zuziaka, v nichž se snoubí jeho celoživotní zájem o přírodní struktury a procesy s bezprostřední vizuální imaginací.

New series of graphic scores by Brnonian artist Jan Zuziak in which his lifelong interest in the natural structures and processes blends with immediate visual imagination.

Výstava je součástí festivalu „Expozice nové hudby“ 2014.
The exhibition is a part of the “Exposition of New Music” festival 2014.

- - -

Nový cyklus grafických partitur Jana Zuziaka je logickým vyústěním autorova celoživotního zájmu o přírodní struktury a procesy, který kombinuje s bezprostřední vizuální imaginací. Je výsledkem letitého environmentálního životného postoje, formovaného záměrným zvýznamňováním nestrojených všedností a neokázalých banalit. A ty Zuziak nachází spíše v přírodě, než v nadmíru institucionalizované kultuře. Tato strategie je patrná aj v jeho partiturách: zvídavý zrak vnímavého umělce, sběratele a archiváře mění zcela běžné přírodní struktury na výjimečné formy, zvýznamněné prostřednictvím rytmické organizace. No sama struktura, rytmus ani forma ještě nejsou umění. Jsou jenom jeho nevyhnutným předpokladem, predispozičním univerzem. Na umělecký projev je povyšuje až intence umělce (sběratele, archiváře), přesvědčeného o správnosti, resp. adekvátnosti své realizace. Realizovat však, jak nás poučili Deleuze s Guattarim, lze jenom možné (nikoli virtuální), protože právě ono stojí proti reálnému; to možné podstupuje proces realizace. A jelikož možné je otevřeno realizaci, chápe se jako obraz reálného, zatímco o reálném se předpokládá, že bude připomínat možné. Kvůli této „nevýhodě“ je možné odsouzeno na obraz toho, čemu je podobné. Nezáleží tudíž na tom, zdali se Zuziak rozhodl rytmizovat reálnou podobu, spíše jde o to, abychom si uvědomili, že ty konkrétní tvary a struktury, vytržené z původního kontextu přírodního indeterminismu, jsou pouze jednou realizací vícero možností, které příroda skýtá.
Zuziak přistupuje k přírodě jinak, než k ní obyčejně přistupují výtvarníci. Jeho tvorba není mimetická, nesnaží se napodobovat přírodní formy, struktury a procesy. Spíše by se dala charakterizovat Platónovým pojmem „ktetika“, jakožto umění využívat to, co se v přírodě nachází. Ale Zuziakův způsob exploatace darů přírody není pragmatický. Přestože jeho pohnutky řídí intuice umělce, vášeň sběratele a erudice archiváře, nakonec přece jenom vítězí estetický přístup. To oko umělce transformuje čisté, sémanticky neposkvrněné přírodní formy, struktury a rytmy do forem, struktur a rytmů významových. Především díky němu se nám příroda jeví jako největší i nejmoudřejší umělec. Nabízí vnímavému sběrateli rozmanité modely, které posléze, již jako umělec, esteticky a kognitivně zvýznamňuje a to samé zřejmě očekává i od svého diváka.

Kurátor: Jozef Cseres

http://www.mistogalerie.cz/90_Zuziak.html


 

 

 

projekty
akce
publikace
kontakt
linka